Broumovská vrchovina je území, na němž se nachází nejrozmanitější geologické jevy zvláštního významu, vzácnosti a krásy. Ty společně s charakteristickými stavebními či kulturními památkami reprezentují zdejší krajinu a její neobyčejně bohatou historii.

                                                                                                                          Ing. Stanislav Stařík 

Ať navštívíme kteroukoli část Čech, Moravy a Slezska, tak v ní vždycky nejdeme něco zajímavého, až neopakovatelného. Zejména v pískovcových až neuvěřitelně fantastických třetihorních skaliscích. Jsou to viditelné projevy zvětrávání způsobené vesmírnou energií – prasílou, energií, která v různé vydatnosti prostupuje vším, co se ve Vesmíru nachází.

Když se podíváme na leteckou mapu, tak vidíme, že celý broumovský skalní masiv je velmi členitý. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že skaliska z červeného pískovce rozdělují nestejně silné linie více méně zarostlé lesním porostem. A ty se dokonce křižují tak, že vytvářejí síť, jíž Keltové říkali rybářská.

Základním poznáním je zjištění, že energie prasíla vytváří vesmír, a následně také několikametrovou síť energetických linií dvou opačných fyzikálních vlastností prostupující zemským povrchem. Jedny energii prasílu vydávají a druhé ji odebírají. To věděla nejstarší lidská společenství. Prokazatelně už v době kamenné. Ta ji nejenom využívala, ale též energetickou hodnotu linií dokázala proměňovat. Důsledkem tohoto poznání je bezpočet kamenných (vzácněji dřevěných nebo hliněných) menhirových a pyramidálních systémů.

Dnes si ale povídáme o Broumovsku. Převládající horninou Broumovských stěn je energeticky nejvíce vodivý červený pískovec, který dává krajině její nevídaný, specifický ráz. Ten ještě ozvláštňují stolové hory. Ty se většinou nacházejí severněji, na území Polska v jejich Národním parku stolových hor.

Broumovské stěny o rozloze 638 hektarů, s několika skalními městy, jsou národní přírodní rezervací už od roku 1956. Velký okruh měří 53 kilometrů. Malý okruh je pouze čtyřkilometrový. Větší, začínající od barokní kaple Panny Marie Sněžné je na celodenní výlet, ale se dá turistickým tempem zvládnout za čtyři hodiny. I na těchto trasách najdeme kromě pěkných výhledů řadu zajímavých skalisek. Snad nejznámější je Skalní divadlo.

Skoro 12 km je dlouhá jižní hradba červených pískovcových skal, jejímž nevyšším vrcholem je Božanovský Špičák (772 m n. m.). Plošně jsou Broumovské stěny členěny bezpočtem roklí, a mnohdy i neobvyklými skalními útvary. Nástup na objevování jejich zajímavostí byl v jejich nejjižnější a turisticky nejnáročnější části. Žlutá značka nás zavedla jak ke skalní bráně, tak k vyhlídce Koruna. Z počátku jsme procházeli kamenitou cestou plnou stoupání a klesání. Prošli jsme kolem několika pseudokrasových propadů, abychom se dostali až před její vrcholovou část, k několika pramenům a převážně vyschlým slatinným mokřadům typických pro stolové hory. To znamená, že jsme se dostali – na poměrně krátkém úseku – od míst energeticky vydatných míst až k místům zcela opačným.

Energie se po celé trase představuje nestejně dlouhými užšími nebo širšími skalními průrvami nebo svislými stěnami.

Jedinečnou ukázkou v horní části naší cesty byl kříž dvou skalních pískovcových prostupů ukazujících přesně na pozitivní průsečík dvou na sebe přibližně kolmých linií. Nemohli jsme zcela pochopitelně vynechat skalní bránu a vyhlídku Koruna. Zatímco na skalní bráně se podepsala především vyzařovací složka prasíly – lidské tělo dobíjecí energetické místo, pak na skalním výběžku Koruně se podepsala opačná složka, tedy energii odebírající. Na takovém místě není radno dlouho přebývat.

Po návštěvě Koruny se přesouváme kolem Čertova sedla do nejzajímavější části pojmenované Bludiště. V něm nacházíme bezpočet fantastických skalních útvarů. Jeho součástí jsou Slavanské skalní hřiby, které jsou většinou obrostlé lesním porostem. Podobné najdeme v Kladském pomezí, zatímco další, pojmenované Pokličky, najdeme v Kokořínském údolí, nebo, jednu téměř neznámou, ba přímo utajenou, v lesním masivu západně od zříceniny královského hradu Ralsko. Ale vraťme se na Broumovsko.

Téměř na konci našeho „skalního“ putování se nachází kamenná památka, jíž je Pánův (Oberfořtův) kříž (1827) stojící pod Božanovským Špičákem. Kříž je usazen na kříži vyzařovacích linií. Vytváří kolem sebe, na vyzařovacím průsečíku linií, pole poměrně velké energetické mohutnosti.

Kříž byl dříve součástí Vambeřické poutní cesty. Nyní se stal místem rozcestí tří turistických cest – žluté, zelené a červené. Další neméně energeticky vydatné místo najdeme na vnější boční obvodové zdi kostela archanděla Michaela ve Vernéřovicích. Vlastně ho ani nemusíme hledat. Je totiž označené, upozorní nás na něj Ježíš Kristus. Další dobíjecí místo najdeme na okraji obce Otovice – je jím sloup se čtrnácti svatými pomocníky (1886), kteří jsou římskokatolickou církví uctíváni společně. Mezi ně např. patří sv. Barbora, či sv. Jiří. Každému z nich je přiznávána léčivá síla. Místo pro tento sloup bylo přepečlivě vybráno. Jeho střed je nad sloupem označujícím zároveň vydatný průsečík linií. Proto má místo před ním, zejména přímo proti sloupu, skutečně léčivé účinky. Dobíjí totiž člověka léčivou životodárnou energií.

Za historicky nejstarší známou stavbu můžeme nedaleko Otovic považovat zarostlé Slovanské hradiště na vrchu Hoprich. Zůstaly po něm pouze více či méně viditelné valy. Jejich stáří můžeme pouze odhadovat. Mohly vzniknout kolem roku 700.  Ale posuňme se v čase do počátku 18. století. Protože Geopark Broumovsko, má kromě přírodního ještě druhý aspekt. Tím jsou barokní stavby postavené otcem a synem Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienstzenhoferovými.

Perlou mezi těmito stavbami je největší z nich – benediktinský klášter (s nádherným řádovým kostelem sv. Vojtěcha), který jak pták Fénix vstává z popela. Druhou opačnou, tedy nejmenší stavbou, je pěticípá kaple Hvězda. Obě stavby jsou energeticky nadmíru vydatné.

Nejdříve si ale stručně představme barokní kostely, které kapli P. Marie Sněžné obklopují. Většinou to jsou půdorysně neobvyklé kostely. Jsou úžasnou ukázkou barokní tvorby založené na průběhu sítě energetických linií.  A v několika málo případech také na její proměně. Stavby působí také jako zářiče energie nejenom dovnitř, ale také ven. Záleží na způsobu uložení a vhodně vybraném materiálu. Což zcela pochopitelně věděli také stavitelé. Na Broumovsku byl, nejenom kvůli dostupnosti, ale právě také kvůli energii, používán červený pískovec. Jako dlažební kámen ho dokonce najdeme v prvním rajském dvoře broumovského kláštera. Podívejme se na některé jednotlivé energeticky zajímavé stavby:

Ruprechtice – kostel sv. Jakuba Většího (1720 – 23) se zděnou zvonicí a farou je ze všech kostelů energeticky nejvydatnější.

Vernéřovice – kostel Sv. Michaela archanděla (1719 – 22) postaven na návrší uprostřed vsi v místě dřevěného kostela. Je to jednověžová oválná skladba. Původní zvony, jako u bezpočtu dalších kostelů v Česku, ukradli za války Němci. Má o něco menší energetickou vydatnost podobnou další stavbě.

Otovice – kostel sv. Barbory (1725 – 27) s osmi kaplemi, v obci u silnice. Je postaven na místě dřevěného protestantského kostela, jako u jediného z celé skupiny vede osová hlavní linie kostela přibližně směrem sever – jih, energetická vydatnost stavby je ve srovnání s ostatními mírně nadprůměrná.

Vižňov – kostel sv. Anny (1724 – 28) se hřbitovem.  Energeticky velmi vydatná je márnice s kaštanem koňským, ve srovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný. Z nedalekého Meziměstí musím výjimečně třeba zmínit ještě dvě stavby. Malý barokní zámek je založený klasicky. To znamená vyzařovací linie je na zámek přibližně kolmá a prostupuje středem vstupních dvoukřídlých vrat. Architektonicky úžasná stavba, na kterou mě upozornil letitý tulák Českem V. Kašpar, by měla být prohlášena národní kulturní památkou. Monumentální pozdně barokní nádraží se sokolovnou, divadlem a restaurací bylo totiž vybudováno v 70. letech 19. století. Jedna polovina patřila Prusku a druhá Rakousko-Uhersku.

Heřmánkovice – kostel Všech svatých (1722 – 27) stojí na mírném návrší nad obcí a nahrazuje předchozí dřevěný. Stavba je protáhlý ovál. Energeticky vydatná je opravená márnice pod ním, energeticky nejvydatnější ze všech předchozích staveb.

Bezděkov – kostel sv. Prokopa (1724 – 27), patrona benediktinů, je kromě jejich klášterního kostela sv. Petra a Pavla v Broumově jako jediný v celém Česku s hodinami, dvouvěžový a jako jediný zároveň leží mimo Broumovsko. Je na okraji obce a zdaleka viditelný, v porovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný.

Broumov – kostel sv. Václava je ve srovnání s ostatními menší stavbou méně než střední vydatnosti, je až čtvrtou sakrální stavbou postavenou na stejném místě.

Božanov – kostel sv. Máří Magdalény (1735 – 48), stojí na místě kostela předcházejícího z roku 1384. Zvenčí zdánlivě vypadá jako podélná stavba, má ale kruhový půdorys hlavní lodě a eliptický presbytář, doplňuje ho hranolová věž. Ježíš (Pankrator) před vstupem do kostela je na vydatné vyzařovací linii a také mohutná lípa, která je vyšší než střecha kostela. Na stupínku před oltářem stojí kovový kříž označující průsečík linií, což je v Česku také jedinečné. Je to energeticky nejvydatnější kostel, jak nám z dálky napovídá mohutná lípa před vstupem do kostela.

Šonov – kostel sv. Markéty (1726 – 29) – dva předchozí kostely shořely, proto dvě věže šikmo vsazené do půdorysu snižují, kvůli zásahu bleskem energetickou vydatnost stavby, kostel střední energetické vydatnosti.

Martínkovice – kostel sv. Jiří a Martina (1709 – 19) postavili Martin Allia se synovcem Janem Baptistou. Ač obdélníkového půdorysu, tak z kazatelny působí jako kruhová stavba, v porovnání se všemi předchozími stavbami je energeticky nejvydatnější.

Před večerem náročného dne jsme dorazili ke kapli P. Marie Sněžné (1732 – 33) pojmenované Hvězda. Několik desítek metrů vlevo, v sousedství pěticípé Hvězdy, vězda, je chata (bývalá hájovna) stejného jména, jejíž stylový interiér je také „hvězdně“ vyzdoben. Z jejího vnitřního ochozu nahlédneme do úžasného členitého lesního porostu prostoupeným, možná ještě stále neobjevenými, roztodivnými skalisky.

Do sousední pohostinné chaty jsem zašel za p. Novákem pro klíč od kaple.  Když jsem mu sdělil, že nám už vyšel vstříc broumovský farář dr. M. Lanži, který nás zásobil několika kilogramy klíčů od kostelů Broumovska, tak mně také převelice ochotně klíč od mřížových dveří zapůjčil. Kaple Hvězda je totiž energeticky nejvydatnější stavbou ze všech uvedených. Je postavena ve tvaru pravidelné pěticípé hvězdy. Představme si trochu její historii: Byla vybudována za opata Otmara Zinkeho v roce 1733, stejně jako zmiňované kostely Broumovska Kiliánem Dientzenhoferem. S kaplí byla v sousedství postavena poustevna pro mnicha, který ji měl chránit. V roce 1787 byla kaple z nařízení Josefa II. zrušena. Obnovil ji až v roce 1855 opat Dr. J. N. Rotter. V dávných dobách byl na stejném místě, známém pod pojmenováním Polická hora, postaven dřevěný kříž, na jehož vrcholu byla připevněna pro orientaci pocestných zlatá hvězda.

Pětiboká kaple Hvězda je postavena na velmi vydatném průsečíku linií. Příčná vytváří skalní průrvu prostupující pod základy kaple. Průrvy v pískovci vytváří, jak jsme si v úvodu pověděli, silné vyzařovací linie. Ne až tak energeticky vydatných, jak jsem již uvedl, je v Broumovských stěnách víc.

Po energetické stránce je kaple Hvězda opravdovou hvězdou.

Závěrem článku si povězme o tom nejdůležitějším. Benediktini – podobně jako různým způsobem Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) zejména v Klementinu – poukázali kovovým křížem nepřehlédnutelně dvakrát na energetický průsečík linií. A to ve vstupním prahu broumovského kostela svatých Petra a Pavla. A po druhé na dřevěném stupínku před hlavním oltářem. Benediktini předpokládali, že se na energetickou síť linií zapomene, a tyto dva kříže měly být trvalou připomínkou jejich poznání. A nemýlili se.