Mír, válku a konflikty prožíváme nejen venku, ve vztazích, ale především každý sám uvnitř sebe. Když se dívám kolem, nemohu nevidět hrubost, agresi, strach, úzkost a bolest, kterou mnohdy způsobujeme sami sobě. Uvědomuji si, že mír v našich srdcích a životech souvisí s tím, jak se dokážeme vyrovnat s vlastní zranitelností, citlivostí, pády a také soutěživostí, dravostí, úspěchem a neúspěchem.  

V jedné indiánské legendě se říká, že každý má v sobě dva vlky, kteří se perou. Jednoho světlého, spravedlivého, pokojného, veselého, štědrého, moudrého, laskavého. A druhého tmavého, zlého, vzteklého, závistivého, sebestředného, protivného. Víte, který z vlků ten souboj v nás vyhraje? Ten, kterého nejvíc krmíme. Ten, kterému uvěříme. Podobně je to s našimi emocemi.

Tento příběh mám ráda. Všichni se čas od času necháváme převálcovat vlastní zlostí, sebelítostí nebo jinými ne příliš populárními pocity a emocemi. Temný vlk se pak projeví v celé své kráse, máme ho v sobě. Všichni. I když ho daleko lépe vidíme v těch druhých. Představuje naše strachy, nedůvěru, frustraci, pocity ohrožení, křivdy a zklamání, které probouzí tohoto temného bojovníka, a které tak strašně moc v dnešní době nechceme cítit. Přesto k nám patří. Vzdát se jednoho z nich, popřít ho, znamená ztratit podstatnou část svého vnitřního navigačního systému. Oba vlci jsou pro náš život nesmírně důležití, a proto je dobré je poznat a ochočit si je.

Jak je to s našimi pocity a emocemi?

Děláme vše proto, abychom se cítili dobře, abychom se měli dobře nebo abychom se zbavili špatných pocitů. Co je tedy důležitější než to, jak se cítíme? Co pro to děláme?

• Chodíme do práce, abychom se zabezpečili, vydělali nějaké peníze a koupili si to, co v nás vyvolá dobrý pocit. Pořídíme si nejnovější iPhone, protože chceme zapadnout mezi kolegy či spolužáky, cítit se součástí skupiny, být přijímáni.
• Kupujeme si nové šaty, obleky a doplňky, protože se chceme líbit svému okolí a sklízet obdivné pohledy, chceme pozornost.
• Pijeme alkohol, bereme prášky, abychom vyřadili z provozu své negativní myšlenky, utlumili bolest, abychom se cítili lépe.
• Vstupujeme do vztahů s jinými lidmi, abychom našli porozumění, podporu a štěstí.
• Pracujeme ze všech sil, abychom získaly uznání, úctu a zažili úspěch.
• Hrajeme hry, čteme knihy, sledujeme filmy a seriály, abychom alespoň na chvíli zapomněli na všechny své starosti a ponořili se do zcela jiného světa, kde můžeme být kýmkoliv.
• Pomáháme slabším, abychom pocítili vlastní vliv a sílu, moc, která v nás vyvolává pocit dobra a užitečnosti.

Zkrátka lovíme dobré pocity, kde se dá. Hladovíme po nich. To má své stinné stránky, když neznáme hranice, míru. Snadno se můžeme stát závislými na práci, alkoholu, lécích, jídle či jiném člověku a trápíme se strachy, že o něco z toho přijdeme, že nejsme „dost dobří“. Všichni jsme tak trochu závislí na svých dobrých pocitech, jeden na druhém a jsme ochotní udělat mnohdy téměř cokoliv, abychom si je zajistili a nepřišli o ně. Tmavý vlk je probuzen, aniž si toho všimneme.

• Jak by se vám líbilo umět si vymezit jasné hranice, a zároveň si budovat blízké a zdravé vztahy?
• Jak by se vám líbilo mít svůj vlastní vnitřní kompas, který vám ukáže směr v důležitých životních křižovatkách nebo když zažíváte zmatek?

V tom případě je nezbytné zkoumat a poznat více své emoce, oba své „vlky“, včetně toho černého, a to, co je za nimi ukryto.

Nepohodlí a ztráta jistot

Proměnlivost, nejistoty, nepříjemné a negativní emoce jsou součástí naší smlouvy se životem. Patří k nám stejně jako ty příjemné, pozitivní. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme, nemůžeme se těm negativním vyhnout. Nejde to! Nelze mít smysluplnou kariéru, idylickou rodinu, šťastné děti a vztahy nebo dělat svět lepším místem pro život, to vše bez stresu a nepohodlí stále jen s úsměvem na tváři. 

Představte si na manažerku, podnikatelku, která tvrdě pracuje osmdesát hodin týdně téměř dvacet let na stejné pozici. Nestačí náhle tempu, nárokům své firmy a přijde o stávající místo. Přesně v tom samém okamžiku zjistí, že soutěží o novou práci s lidmi o polovinu mladšími, než je ona. Jak se cítí? Temný vlk ožívá naplno, její stávající jistoty vzaly za své. Přesně toto jsou okamžiky, kdy je dobré mít vytrénovaného tmavého vlka, protože jsme vyhozeni ze své zónu pohodlí, naše jistoty se otřásají v samotných základech.

Co zbývá v takových okamžicích? 

Vztekáme se, jsme naštvaní, nadáváme, obviňujeme sebe, druhé i situaci. Zuříme. Pláčeme, litujeme se, zoufáme si. Topíme se ve svých pocitech, které nás ovládají a paralyzují. Tady mnoho z nás končí stěžujíc si na nepřízeň osudu, blbce kolem sebe a nespravedlnost světa. Jiní z nás si ale nakonec všimnou svých emocí a uvědomí si: „Co to dělám? Jak to se sebou zacházím? Ano, vyhodilo mě to, unavovalo mě to, už mě nedokázali ocenit, ale to není konec světa. Pořád mám, co nabídnout!“ Podívají se za tyto emoce, do svých myšlenek.  Třeba se jen neděje to, co by si přáli, třeba se jen naplnilo to, co očekávali, jen jsou věci jinak, než jak si mysleli a plánovali. Ovšem to neznamená, že situace není řešitelná.

Naše životy se vždy neřídí našimi plány, očekáváními, nejdou nalinkovat podle pravítka a vypočítat podle matematická rovnice (ač bychom si to přáli). V každém okamžiku nás cokoliv – jak už koneckonců víme – může vykolejit a překvapit. I ten nejlepší matematik se čas od času přepočítá, může udělat chybu či nevzít v úvahu všechny proměnné. V každém případě máme k dispozici celou řadu dalších možností, alternativ. Jen je v tu chvíli, přes všechny ty naše představy o tom, jak by věci měly být „správně“, prostě nevidíme.

To, co je na našich negativních myšlenkách a pocitech obtížné je, že s nimi zacházíme jako s fakty. Uvěřme jim. Mnohdy všechno.

Co s tím?

Dejte svým minulým špatným zkušenostem novou perspektivu.