Co je vlastně tolik diskutovaný lepek? Jako lepek označujeme bílkoviny, které se nacházejí v obilovinách. Díky lepku se z obilnin dá péct chléb a další dobroty, bez kterých si mnoho z nás nedokáže život představit. Díky lepku je vše nadýchané, slepené dohromady.
Starověké národy popsaly potíže, které nazýváme celiakií, již před 2000 lety! V období války si holandský pediatr starající se o děti s celiakií všiml, že pokud nedostávají chleba, pak vymizí jejich příznaky. Po jeho opětovném zařazení do jídelníčku, začali mít znovu potíže. Lepek byl tedy dán do souvislosti s onemocněním, kterému říkáme celiakie. Byl studován lepek v pšenici, ječmeni a žitu, tedy v obilovinách, které byly lidem nejvíce přístupné. Vědci došli logicky k závěru, že lidé trpící střevním onemocněním – celiakií, netolerují právě pšenici, ječmen, žito, později byl přidán i oves.
Dnes ale už víme, že lepek není jediná bílkovina, jde o celou skupinu bílkovin nacházejících se v různých obilninách – rýži a kukuřici nevyjímaje. V každé plodině je zastoupen lepek v určitém procentu. V jedné studii bylo prokázáno dokonce na 400 druhů lepků, z nichž asi 60 bylo toxičtějších pro organizmus než lepek z pšenice gliadin.
Lepek v žitě se nazývá sekalin, v ječmeni hordein, v ovsu avenin, v jáhlách panicin, v kukuřici zein, v rýži oryzenin. Lepek obsahuje i quinoa, čirok a další obilniny a traviny. Ne všechny vykazují stejnou toxicitu. Protože nebyly dříve přístupné naší populaci, nejsou testy na lepek uzpůsobené na další druhy. Že existují i jiné druhy lepku se zjistilo dalšími výzkumy, ke kterým vedlo zjištění, že existují lidé, u nichž i po vyloučení klasických lepkových potravin, nedojde ke kýženému zlepšení a mají stejné potíže.
Celiakie je jen jedna z nemocí způsobených lepkem. Je dána geneticky. Spouští se expozicí lepku. Pak existuje alergie na lepek jako taková. Ta se projeví zvýšením protilátek třídy IgE. A jako třetí onemocnění, dnes uznávané, je intolerance lepku – klinická diagnóza se přesně nazývá neceliakální nealergická senzitivita na lepek. Citlivost- senzitivita na lepek je pouze genetická predispozice, při jejím spuštění se v těle aktivuje kaskáda poškozujících zánětů.
Z výzkumů vyplývá, že citlivost na lepek je vázána na celou řadu příznaků a je spojována s řadou onemocnění, v neposlední řadě autoimunitních. Mezi časté obtíže vázané na citlivost k lepku patří bolesti hlavy, migrény, bolesti svalů, nervů, kloubů, snížení funkce štítné žlázy, střevní onemocnění jako je Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, dráždivý tračník, emoční potíže, deprese, roztroušená skleróza, stěhovavé bolesti, lupenka, ekzémy a všechny autoimunitní choroby přímo jako autoimunitní definované. Lepek je příčinou přibývání na váze, metabolických poruch. A jak se zjistilo, nejde jen o lepek pšeničný, žitný, ovesný a ječný. Protože lidé, kteří drží bezlepkovou dietu – tedy s vyloučením těchto 4 obilovin v domnění, že je to v pořádku, začínají nabírat na váze při konzumaci takzvaných zdravých bezlepkových potravin. Bohužel jsou vyrobené z kukuřice, rýže, sóji, amarantu, pohanky, jáhel, z obilovin, které také lepek obsahují. Navíc jsou tyto výrobky přeslazeny, obsahují řadu kypřících látek, protože ty a cukr udrží pečivo nadýchané. A protože přibývá lidí, kteří si uvědomují, že něco není dobře a lepek vynechávají, přecházejí na bezlepkovou dietu, pak se stává výroba bezlepkových potravin velkým byznysem. Donedávna jsem ani já toto nevěděla a sobě i svým pacientům jsem doporučovala rýži, jáhly, pohanku a kukuřici, v domnění, že jsou bez lepku. Vše je ale jinak.
Kukuřice, rýže, sója, amarant, pohanka a jáhly také lepek obsahují.
Čím nám lepek tak škodí? Lepek vyvolává ve střevě tvorbu látky – takzvaného zonulinu, který rozvolňuje spoje mezi střevními buňkami. Tím se do krevního oběhu dostanou molekuly, které by tam běžně nepronikly. Ať jde o lepek, kasein – mléčnou bílkovinu, luštěniny, či další součásti potravy – například chemické přísady – konzervanty, barviva, zahušťovadla, stabilizátory, zvýrazňovače chutě a další jiné látky. Hovoříme tak o zvýšené propustnosti střeva. Cizorodé látky, které pronikly touto cestou do krevního oběhu, spustí reakci imunitního systému. Ten nastartuje řadu kaskád, při nichž se začnou uvolňovat prozánětlivé mediátory, ve snaze zničit cizorodou látku – antigen. Zpočátku reakce není velká. Při delší době trvání se ale reakce zvětšuje a imunitní systém začne likvidovat kromě cizorodých látek i svoje vlastní buňky v těle. Takto se nastartuje autoimunita. Není omezena na jeden orgán, ale krevním oběhem ovlivní všechny orgány tělesné, některé víc, jiné méně. Lepek způsobuje v organizmu chronický zánět, ten dál spouští autoimunitu a udržuje ji v aktivitě a zhoršuje průběh nemocí. Chronický zánět zatěžuje imunitní systém a ten pak začne útočit proti vlastnímu organizmu.
Ve své ordinaci roky vyšetřuji pacienty, kteří ke mně přicházejí se svými chronickými obtížemi, které nejsou řešitelné klasickou medicínou. Mají buďto rovnou autoimunitní onemocnění (je jich popsáno více než 130) přímo diagnostikovaná klasickou medicínou, nebo povětšinou mají bolesti pohybového aparátu, sníženou funkci štítné žlázy, Crohnovu chorobu, lupenku, poruchu imunity, chronickou únavu, ekzémy, astma, migrény, deprese a další nemoci. Berou léky, které jim klasická medicína může poskytnout, a to hlavně na potlačení bolesti nebo zánětu jako jsou analgetika, kortikoidy, imunosupresiva. Tyto léky ale potíže výrazně nevylepší, navíc zatíží organizmus dalšími nežádoucími účinky.
Když takový pacient ke mně dorazí, začnu automaticky měřit zátěže mikroorganizmy. Mohu říct, že u 90 % pacientů s chronickým problémovým onemocněním vytestuji v organizmu přítomnost borrelie, chlamydie, mycoplazmat, virů – zejména EBV, CMV, někdy parazitů. Pokud jsem objevila tyto zátěže, většinou mi pacienti sdělili, že byli vyšetřeni, avšak přítomnost těchto mikrobů se testy neprokázala. Začala jsem se tímto problémem zabývat a zjistila, že tito lidé mají sérové hodnoty protilátek proti daným mikrobům (například borrelie) v rozmezí, které naše medicína považuje za negativní nález. (To znamená hodnoty 0,0 – 0,9. Rozmezí intervalu 0,9 – 1,1 jsou hodnoty hraniční, nad 1,1 se nález považuje za pozitivní.) Většina mých pacientů ale přichází s hodnotami 0,3, 0,5; tedy negativní, přesto s problémy. I výrobci testů ví, že i hodnoty v daném intervalu označené za negativní nevylučují onemocnění boreliózou.
To, že jde o správnou úvahu, mi potvrdily letité zkušenosti, kdy pacientům s „negativním“ nálezem po odstranění borrelie informační technologií ulevím a vylepším zdravotní stav.
V souvislosti s přítomností těchto mikrobů vždy navíc vytestuji autoimunitu, tedy onen sklon imunitního systému ničit sám sebe, reagovat sebepoškozujícím zánětem. O některých mikrobech je to přímo vědecky dokázáno. Právě například borrelie nebo EB virus a další jsou iniciátorem vzniku autoimunity. Zjistila jsem ale, že dokážu z organizmu mikroby odstranit, ale nedokážu odstranit autoimunitu jimi nastartovanou. A to byl problém. Proto jsem hledala dál.
Autoimunita – sklon imunitního systému ničit sám sebe – je podmíněna konzumací lepku a jeho působení na organizmus a přítomností určitých mikroorganizmů v těle.
Po letech testování jsem došla k závěru, že přítomnost zmíněných mikroorganizmů + autoimunita se pojí s intolerancí lepku a mléčné bílkoviny. To měřím automaticky. Takže máme dva způsoby vzniku autoimunity, jeden vychází přímo z konzumace lepku a jeho působení na organizmus, druhý vznik autoimunity je podmíněn přítomností určitých mikroorganizmů v těle a reakcí imunitního systému na ně. Je otázkou, na kterou odpovědět nedokážu, zda autoimunita u lidí, kteří mají v těle tyto mikroby, už nebyla spuštěna jako první právě lepkem. Je výzkumy potvrzeno, že pokud organizmus reaguje negativně na lepek, pak je to vždy spojeno s reakcí na mléčnou bílkovinu. K tomu se přidávají i další látky, další potraviny, které provokují imunitní systém. Poškození lepkem může začít i při požívání lepku kojící matkou, která má citlivost na lepek a konzumuje ho. Ten pak přechází i do mateřského mléka. Nejednou jsem se setkala s kojenci s rozsáhlým ekzémem celého těla s klasicky prokázanými alergiemi minimálně na deset i více potravin, včetně rýže, kukuřice, sóji, vajec, a to v době, kdy tuto stravu nezkusili – kojenci dvouměsíční, čtyřměsíční. Tam jsem si kladla otázku, jak je to možné. Při studiu této problematiky už zdůvodnění vidím.
Také jsem zjistila, že ne každý člověk má rozvinuté všechny potíže a více zdravotních problémů. Někteří trpí jen mírným zánětem, protože jejich tělo se s ním dokáže lépe vypořádat. Jde například o jednotlivé příznaky, jimž nepřikládají takovou váhu – reflux, zácpa, akné, únava, deprese, nadváha, dráždivý tračník. U jiných je autoimunitní zánět rozvinut ve značném rozsahu problémů – najednou trpí bolestivými záněty kloubů, sníženou činností štítné žlázy, depresemi, dráždivým tračníkem, alergiemi, obezitou, autoimunitními kožními problémy. Autoimunitní onemocnění se vyskytuje v rodinách, aniž by si to lidé uvědomovali. Všem svým pacientům jsem doporučovala jako bezlepkové potraviny kukuřici, jáhly, sóju, pohanku, quinou, amarant. Některým se problémy nelepšily. Nyní testuji i intoleranci těchto potravin, včetně mléčných výrobků, luštěnin i některých typů zeleniny – lilkovitých rostlin.
Téma lepku a dietních omezení je obsáhlé. Jedno vím jistě, lékaři, jejichž práce jsem studovala, se nemýlí. Prošla jim rukama řada pacientů a s dietními omezeními bez alergizujících a zánět způsobujících potravin odstranili potíže u mnoha svých pacientů. Mohu říct, že pro své autoimunitní potíže jsem se touto cestou dala také a výsledky se začaly dostavovat po týdnu a dostavují postupně dál.
Na závěr malý kvíz. Pokud najdete příznaky, kterými trpíte, a čím víc jich bude, tím větší je míra vaší autoimunity. Hlava – bolesti hlavy, migrény, mdloby, potíže se spánkem. Mysl – zastřené myšlení, špatná paměť, zhoršená koordinace, obtížné rozhodování, nezřetelná řeč, zadrhávání, obtíže při učení, nepozornost. Uši – svědění uší, bolesti uší, infekce, výtok z uší, zvonění v uších, ztráta sluchu. Ústa a hrdlo – chronický kašel, časté odkašlávání, bolení v krku, oteklé rty, afty. Srdce – nepravidelný tep, bolesti na hrudi. Oči – oteklá, zarudlá víčka, tmavé kruhy, oteklé oči, špatný zrak, vodnaté svědící oči. Nos – ucpaný nos, nadměrná tvorba hlenů, plný nos, rýma, obtíže s dutinami, časté kýchání. Tělesná hmotnost – neschopnost zhubnout, chutě, nadváha, podváha, nutkání k jídlu, zadržování vody, otoky. Trávení – nevolnost, zvracení, průjem, zácpa, nadýmání, říhání, únik plynů, pálení žáhy, špatné trávení, bolest nebo křeče v oblasti střev a žaludku. Plíce – tíseň na hrudi, astma, bronchitida, dušnost, dýchací obtíže. Pokožka – akné, kopřivka, ekzém, suchá kůže, vypadávání vlasů, návaly horka, nadměrné pocení. Klouby, svaly – bolest kloubů, artritida, ztuhlost svalů, bolesti svalů, slabost, únava. Emoce – úzkost, deprese, výkyvy nálad, nervozita, podrážděnost. Energie, aktivita – únava, letargie, hyperaktivita, neklid. Jiné – časté nemoci či infekce, časté nutkání na močení, svědění genitálií, výtok, svědění v konečníku. Čím více příznaků máte, tím výš stojíte
