O koriandru se psalo již ve Starém zákoně. Řekové a Římané znali koriandr nejen jako koření, ale také jako přísadu do různých léků a kořeněných vín. Koriandr se používal jako vnitřní a vnější lék proti různým nemocem a byl také považován za mocné afrodiziakum. Byl také bylinou nesmrtelnosti, proto se často používal v kouzlech lásky - zvláště když měla vydržet až za hrob. V současné době je u nás asi nejvíce znám jako součást kořenicí směsi kari, proto nás asi nepříjemně překvapí čerstvá zelená rostlina, která páchne po plošticích.

Popis: Koriandr setý patří spolu s mrkví, celerem, koprem, kmínem, fenyklem, anýzem atd. do čeledi miříkovitých (Apiceae). Je to jednoletá bylina, která dorůstá výšky kolem půl metru až metru. Na rostlině můžeme vidět dva tvarově odlišné typy listů. Přízemní listy jsou lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou eliptické, často trojdílné. Lodyžní listy v horní polovině lodyhy jsou 2-3x peřenosečné, s čárkovitými úkrojky posledního řádu. Listy nepříjemně páchnou, po usušení však již příjemně voní. Koriandr kvete bíle nebo bílorůžově až s nádechem do fialova. Květenstvím jsou okolíky, které jsou složeny z 5-6 okolíčků a zřetelně paprskují (okrajové korunní lístky u vnějších okolíčků jsou zvětšené a z dálky se zdá, že jsou v květenství dva typy květů). Koriandr kvete v červnu a červenci. Plodem je kulovitá dvounažka.

Latinské jméno Coriandrum, potažmo i české jméno rostliny je odvozeno z koris a annon, což znamená ploštice a anýz. Koriandr je anýzu opravdu blízce příbuzný a kvůli obsahu tridecentalu rostlina nepříjemně zapáchá po plošticích. Ve staré literatuře je koriandr nazýván např. anýz štěničný, semeno kyšencové nebo koliandr.

Rozšíření: Koriandr setý je původní ve východním Středomoří. Dnes je rozšířen v jižní a střední Evropě, v severní a jižní Africe, východní Asii a Severní Americe. Jedná se pravděpodobně o zbytky starších kultur. U nás se koriandr pěstoval dříve na jižní Moravě.

 Užívané části: U nás jsou to nejčastěji zralá usušená semena (Fructus coriandri) , která jsou rozdrcená na prášek. Sbírají se v červenci a srpnu a suší se při teplotě max. 35 °C. V jiných krajích (např. Gruzie, Indie) se používají i mladé listy a výhonky. V některých případech se používají i kořeny vykopané po odkvětu (v jihovýchodní Asii se často vaří jako zelenina).

Pěstování: Koriandr se vysévá na jaře nebo na podzim přímo na místo a později protrhává na vzdálenost 15 cm. Na plném slunci v odvodněné půdě vyroste za krátkou dobu. Obvykle se množí samovýsevem. Pro dostatečnou úrodu listů se doporučuje několik vysetí.

Historie používání: Koriandr jako léčivou rostlinu a koření znal už starověký svět. Byl objeven ve staroegyptských hrobkách, kam ho pozůstalí vkládali jako obětní rostlinu. Víme, že koriandr používali Židé a setkáme se s ním i v knize Exodus (Starý zákon), kde je k němu připodobňována mana seslaná Mojžíšovi a jeho lidu při putování do země zaslíbené. Dioskorides doporučoval koriandr, který má podle něj chladivé účinky, s chlebem na oheň sv. Antonína. Ve středověku lidé věřili, že má koriandr afrodiziakální účinky a že posiluje paměť. Jeho semena obalená cukrem byla jedním druhem známého starodávného "cicvárkového semínka", které se užívalo proti bolestem břicha.

Lidové pověry a magie: Podle lidových pověr koriandr v domě přináší klid, bezpečí a ochranu. Nošení semen koriandru prý také zahání bolest hlavy a měly by je jíst těhotné ženy, které chtějí mít chytré a šikovné děti. Koriandr je též bylinou nesmrtelnosti, a proto se používal v kouzlech lásky - zvláště když si pár přál, aby vydržela až za hrob. Možná je to i jeden z důvodů, proč je koriandr nezbytnou součástí perníkového koření a proč je perník neodmyslitelně spjat s pouťovým srdcem z lásky.

Obsahové látky: Hlavní obsahovou látkou je silice (do 1 %), která obsahuje linalool, geraniol, tridecenal, borneol, cymen, pinen a felandren. Dále jsou v koriandru obsaženy tuky, bílkoviny, třísloviny, pektin, vitamin C a cukry. Podle mexických a amerických odborníků čerstvé listy a olejovitá semena této rostliny obsahují aktivní látku až dvakrát účinnější než gentamycin, což je antibiotikum běžně používané k léčení salmonelózy.

Vlastnosti: Spasmolytikum, karminativum, stomachikum, nervinum, chuťové a čichové korigens.

Účinek na organismus : Díky obsahu silice má koriandr obdobné použití ve fytoterapii jako kmín, anýz a fenykl. Koriandr je vynikající karminativum. Měl by se užívat spolu s projímadly (např. sennovým listem) ke zmírnění bolestivosti. Uvolňuje křeče hladkého svalstva a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Díky výrazně kořeněné chuti i vůni pozitivně ovlivňuje organoleptické vlastnosti léčiv. Koriandr je součástí některých mastí používaných vně při revmatismu.

Použití: Světle hnědá semena jsou u nás známá především jako součást koření používaného k přípravě nálevu pro nakládání zeleniny a hub a dále jako nepostradatelná složka indického kari. Jsou aromatická, stimulující,mají karminativní účinky, příznivě ovlivňují žaludeční procesy, ochlazují, tonizují, působí jako antibiotikum, diuretikum a afrodiziakum. Jejich žvýkáním se odstraňuje nepříjemný zápach z úst. O koriandru se říká, že zmírňuje negativní účinky alkoholických likérů. Je také vhodný jako karminativum pro pacienty v rekonvalescenci po průjmových onemocněních.
Koriandrový olej je vhodný proti nadýmání, kolikám, bolestem žaludku, revmatismu, neuralgii a bolestem nervového původu. Podobně se používají plody, většinou v podobě odvaru (ten je vhodný navíc při bolesti v krku, obyčejném nachlazení, rýmě, zvracení a onemocnění žlučníku). V kombinaci s kardamomem a kmínem je výborným karminativem.
Naprosto odlišnou chuť má čerstvá nať a listy této byliny používané čerstvé i sušené pod názvem kindza především v gruzínské kuchyni. Čerstvé listy koriandru jsou nejlepší do omáček, kořeněných jídel a salátových dresinků. Jsou bohaté na vitamin A. Čerstvá šťáva z listů koriandru představuje výborné oční kapky, které pomáhají, když jsou oči začervenalé nebo pálí.

Toxicita a vedlejší účinky: Při zachování terapeutických dávek nemá vedlejší účinky.

Další význam : Koriandr, přesněji řečeno plody koriandru patří mezi základní druhy koření, které se používají ve Starém světě při přípravě nejrůznějších pokrmů po mnoho staletí. Koriandr našel uplatnění v likérnictví, uzenářství a cukrářství, a dokonce se dříve přidával i do domácího piva. Spolu se skořicí, hřebíčkem, fenyklem, badyánem a kardamomem patří k tradičnímu perníkářskému koření. U nás se jím koření nejrůznější omáčky, pokrmy z ryb a sýry. Používá se při konzervaci ovoce a zeleniny, je součástí kari koření. Ačkoliv nám čerstvé rostliny spíše páchnou, v některých zemích se používají jako koření i listy koriandru, například v Číně, Latinské Americe nebo Gruzii. Listy koriandru jsou součástí i kořenící směsi adžika, která se používá do šašliků, rajčatových omáček a salátů a někdy se nazývají "čínská petržel". Koriandrová silice se využívá v parfumerii a rostlina samotná má medonosný význam.