Dolní cesty dýchací jsou tvořeny hrtanem (larynx), průdušnicí (trachea), průduškami (bronchy) až po plíce. Z hltanu postupuje nadechovaný vzduch nejprve do hrtanu, který může průdušnici uzavřít a umožnit tak kašlání. Přes hrtan vzduch prochází přes průdušnici, kmen tzv. bronchiálního stromu. Z něj se rozděluje na dvě silné větve, hlavní průdušky pro pravou a levou plíci, kde se rozvětvují na stále menší větve, bronchioly.
Bránice (diaphragma) nepatří bezprostředně k dýchacím cestám, je však nejdůležitějším dýchacím svalstvem a podporuje nádech a výdech.

Funkce:

Mezi hlavní funkce dolních cest dýchacích patří dopravit vzduch do plicních sklípků, kde dochází k výměně plynů. Zastávají také očistnou funkci, kdy díky řasinkovému epitelu dochází k zachycení nečistot a následnému posunu zpět do horních cest dýchacích a vykašlání. Zabraňuje se tak ucpávání a zanášení dýchacích cest.

Dýchací cesty jsou soustavou trubic, které spojují vnější prostředí počínaje nosem s vnitřním prostředím v plicích. Rozdělují se na horní cesty dýchací a dolní cesty dýchací.

⁃ Horní cesty dýchací jsou tvořeny nosohltanem (nasopharynx), nosní dutinou (cavitas nasi), vedlejšími nosními dutinami (paranazální sinusy) a hltanem (pharynx).
⁃ Dolní cesty dýchací jsou tvořeny hrtanem (larynx), průdušnicí (trachea), průduškami (bronchy).

Stěna trubic i dutin dýchacího systému se skládá ze sliznice, z podslizničního vaziva a z chrupavčitého skeletu, vaziva a hladké svaloviny. Sliznice je pokryta řasinkovým epitelem, který umožňuje posun hlenu s mikroorganismy a nečistotami z vdechovaného vzduchu. V podslizničním vazivu jsou rozprostřeny drobné uzlíky z lymfatických buněk zajišťující ochrannou bariéru proti infekci. Chrupavčitý skelet trubic a dutin zabraňuje zúžení dýchacích cest.

Funkce:

Hlavní funkce dýchacích cest je zachycovat škodliviny a nečistoty, zvlhčovat a ohřívat vdechovaný vzduch.

Dýchací soustava člověka zahrnuje soubor orgánů, které zajišťují výměnu plynů (přijímání kyslíku a odvádění oxidu uhličitého) mezi krví a vnějším prostředím. Jedná se o soustavu trubic a dutin, kterými vdechovaný vzduch proudí do plic. 

Během nadechnutí je kyslík přiváděn do plic horními a dolními dýchacími cestami. Krev provede v alveolách, plicních sklípcích, výměnu kyslíku za oxid uhličitý, který je odpadním produktem buněk. Vydechnutím se oxid uhličitý dostane z těla ven.

Dýchání je neuvědoměle probíhající proces. Je řízen dechovým centrem, které se nachází v prodloužené míše. 

• Horní cesty dýchací jsou tvořeny nosohltanem (nasopharynx), nosní dutinou (cavitas nasi), vedlejšími nosními dutinami (paranazální sinusy) a  hltanem (pharynx).
• Dolní cesty dýchací jsou tvořeny hrtanem (larynx), průdušnicí (trachea), průduškami (bronchy).
• Plíce (pulmones, pulmo).

Související nemoci: astma, rýma, nachlazení, chřipka, zánět průdušek, zánět plic, nádory plic

Hlavním úkolem dýchací soustavy je dýchání. Jednoduché činnosti, vdech (inspirace) a výdech (expirace), jsou začátkem složitého procesu dýchání a automaticky se střídají. Při nádechu se stáhnou dýchací svaly, které se skládají s mezižeberních svalů a bránice. Při vdechu se bránice pohybuje směrem dolů jako píst a stahem mezižeberních svalů se hrudník zvětšuje. Výdech nastává ochabnutím bránice a mezižeberních svalů a jeho dokončení zajišťují vnitřní mezižeberní svaly. Počet vdechů při klidném dýchání je v dospělosti asi 16 – 18 za minutu. Stěny dýchacích cest vystýlají chrupavky, vyztužené řasinkovým epitelem. Stavbu tvoří tři vrstvy: hladká svalovina, sliznice, podslizniční vazivo.

Mezi funkce dýchací soustavy patří:

• příprava vzduchu - zvlhčování vdechovaného vzduchu a jeho ohřívání na teplotu těla,
• zbavování nečistot a prachu z vdechovaného vzduchu - za pomoci řasinkového epitelu jsou nečistoty posouvány ven z dýchacích cest do hltanu, kde dochází ke spolknutí nečistoty nebo vykašlání,
• udržování rovnováhy vnitřního prostředí (pH),
• tvorba a rezonance hlasu.

• Latinsky: pharynx

Hltan (pharnyx) je místo křížení dýchací a trávicí soustavy. Hltan je zavěšen na lebeční spodině a v úrovni prstencové chrupavky hrtanu přechází do trubicovitého jícnu. Hranici mezi nosní a ústní částí hltanu tvoří měkké patro.

Hltan se skládá ze tří částí:
⁃ nosohltan (nasopharynx) s Eustachovou trubicí a nosními mandlemi
⁃ ústní část hltanu (oropharynx) je střední částí sloužící k dýchání i polykání, ohraničené horním patrem, kořenem jazyka a patrovými oblouky s patrovými (krčními) mandlemi
⁃ hrtanová část (laryngopharynx) je krátkou částí hltanu s hrtanovou příklopkou, která při polykání stravy zabrání vstupu jídla do dýchacích cest a případnému udušení. Dochází k tomu nepodmíněným automatickým reflexem.

Funkce: 

Hltan má dvě funkce. První z nich je posouvání potravy do jícnu a následně do žaludku. Druhá je průchod vzduchu (skrze nosohltan, nebo ústní částí hltanu).

Horní cesty dýchací jsou součástí dýchacího systému, říkáme tak dýchacím orgánům ležícím v hlavě. Jsou to nosohltan (nasopharynx), nosní dutina (cavitas nasi), vedlejší nosni dutiny (paranazální sinusy) a hltan (pharynx).
Při nadechnutí vstupuje vzduch nejprve do nosu, kde se na nosní sliznici předfiltruje. Rozvětvené cévy v nosní sliznici vzduch zahřejí a kapky hlenu ze sliznice ho navíc zvlhčí. V této podobě je vzduch upraven na poměry, které panují uvnitř plic. Nosem je vzduch dále veden do hltanu, kde se kříží dýchací cesty s trávící trubicí. Přes hltan se vzduch dostane do dolních cest dýchacích.

⁃ Nos je čichový orgán a také vstupní brána pro vzduch za předpokladu, že dýcháme se zavřenými ústy. Je tvořen nosní dutinou.

⁃ Vedlejší nosní dutiny obklopují v lebce dutinu nosní. Nacházejí se v horní čelisti, kosti čelní, kosti čichové a kosti klínové.

- Hltan je místo křížení dýchací a trávící soustavy. Má tři části: nosohltan, ústní část hltanu a hrtanová část.

Funkce:

Hlavní úlohou horních cest dýchacích je transport kyslíku k dolním cestám dýchacím. Jejich funkce jsou především předehřátí, zvlhčení vdechovaného vzduchu a zbavení jej nečistot a mikroskopických částic.

• Latinsky: larynx
• skloňovaný název organ: hrtanem
• skloňovaný název 2: hrtan

Hrtan je prvním úsekem dolních cest dýchacích, má chrupavkami vyztužený trubicovitý tvar, kterým prochází vzduch do průdušek a poté do plic. Leží na přední straně krku, před jícnem.
Kostra hrtanu je tvořena hrtanovými chrupavkami. Jsou to chrupavka štítná, která je největší. Pod ní je prstenčitá chrupavka, také hlasivková chrupavka, ke které jsou připojeny dva hlasivkové vazy tvořící hlasivky. Mezi hlasivkami se nachází hlasová štěrbina. U muže je dlouhá asi 28 mm, u ženy kolem 20 mm. Hrtan je od hltanu oddělen hrtanovou příklopkou (epiglottis). Všechny chrupavky jsou propojeny klouby a vazy, tvoří tak pohyblivý celek. Hrtan je vystlán sliznicí s řasinkovým epitelem. Svaly hrtanu jsou rozdělené do tří skupin, přední, postranní a zadní svaly a jsou tvořeny příčně pruhovanou svalovinou. Mají významnou funkci při tvorbě hlasu.

• Latinsky: nasus – cavum nasi
• skloňovaný název organ: nosem
• skloňovaný název 2: nos

Nos je viditelná část obličeje. Je smyslovým orgánem, který zajišťuje čich, jeden z pěti lidských smyslů a je také vstupní brána pro vzduch za předpokladu, že dýcháme se zavřenými ústy. Je tvořen nosní dutinou.
Dutina nosní začíná nosními dírkami a ústí do nosohltanu. Uvnitř je chrupavčitá přepážka, dělí nos na pravou a levou půlku. Dutina nosní je rozdělena skořepami na tři průchody, na horní, střední a dolní průchod nosní. Je spojena s prostory v lebečních kostech, tzv. vedlejšími nosními dutinami. Sliznice dutiny nosní je pokryta cylindrickým řasinkovým epitelem, který zajišťuje posun hlenu z dutin. Ve stropu nosní dutiny jsou v jedné části čichové buňky.

• Latinsky: nasopharynx
• skloňovaný název organ: nosohltanem

Nosohltan přechází z dutiny nosní, je horní a nejširší částí hltanu. Z nosohltanu vedou trubice spojující střední ucho s nosohltanem, tzv. Eustachova trubice, která vyrovnává změny tlaku vzduchu ve středním uchu. V blízkosti ústí trubic jsou lymfatické uzlíky, nazývané nosní mandle (tonsila pharyngea), které zajišťují bariéru proti infekci šířící se vzduchem. Spojením nosohltanu s dutinou středouší je dána větší možnost šíření infekce.

• Latinsky: pulmones, pulmo
• skloňovaný název organ: plícemi
• skloňovaný název 2: plíce

Plíce jsou vlastním párovým orgánem zevního dýchání. Leží v hrudním koši po obou stranách srdce a téměř úplně ho vyplňují. Hlubokými zářezy jsou rozděleny na laloky. Pravá plíce má horní, střední a postranní lalok, levá plíce má jen horní a dolní lalok, neboť vlevo je uloženo srdce. Průdušky se větví na průdušinky a končí v nejjemnějším rozvětvení v plicních váčcích a sklípkách (alveoly), které jsou protkány tenkými vlásečnicemi. Plíce tvoří houbovitá tkáň trojúhelníkového tvaru s množstvím plicních sklípků.

Hrudní dutina je potažena tenkou blánou – pohrudnicí (pleura costalis), povrch plic pokrývá podobná blána – poplicnice (pleura pulmonalis). Mezi nimi leží tekutinou vyplněná pleurální dutina, která zajišťuje klouzání plic po hrudní stěně.

• Latinsky: bronchus
• skloňovaný název organ: průduškami

Průduška (bronchus) je součástí dolních dýchacích cest, je trubicovitého tvaru a vede vzduch do plic a z plic ven. Z průdušnice se odděluje pravá a levá průduška (bronchus dexter a sinister). Levá průduška odstupuje od průdušnice více do leva, protože se vyhýbá srdci. Oba bronchy se dále po vstupu do plic dělí na menší části a tvoří bronchiální strom. Menší jsou průdušinky (bronchioly). Nejmenší bronchiální a respirační bronchiolus přechází v plicní sklípek (alveolus), ve kterém probíhá samotná výměna kyslíku a kysličníku uhličitého. Stěny větších průdušek jsou z chrupavek a hladké svaloviny, mají buňky řasinkového epitelu a žlázy tvořící hlen. Menší nemají již chrupavky ani hladkou svalovinu, mají jen epitelární buňky s řasinkami.

• Latinsky: trachea
• skloňovaný název organ: průdušnicí

Průdušnice je důležitou částí dolních cest dýchacích, spojuje hrtan s průduškami. Je velmi ohebná trubice, která se pohybuje společně s pohyby hlavy a krku. Svým průběhem sleduje zakřivení páteře. V krční části na bocích trachey leží laloky štítné žlázy. Za hrudní kostí po vstupu do hrudníku se dělí na pravou a levou průduškou, které vstupují do pravé a levé plíce. Sliznice průdušnice je růžová a je kryta víceřadým řasinkovým epitelem, typickým pro dýchací cesty.

• Latinsky: sinus paranasales
• skloňovaný název organ: vedlejšími nosními dutinami

Vedlejší nosní (paranasální) dutiny obklopují v lebce dutinu nosní, jsou párové. Mají stejnou skladbu jako dutina nosní.
Největší se nachází v horní čelisti (sinus maxillaris), menší leží v kosti čelní (sinus frontalis) a v kosti čichové a kosti klínové (sinus ethmoidales a sinus sphenoidales).

Paranasální dutiny mají několik funkcí.

Zvětšují objem nosní dutiny, upravují vdechovaný vzduch, který ohřívají, zvlhčují a zbavují jej nečistot. Dále mají význam v tvorbě hlasu, který je individuální pro každého jedince, jelikož záleží na rozsahu dutin a jejich tvaru. Mají velký vliv na vznik infekcí.