Dutina břišní je největší dutinou lidského těla. Nacházejí se v ní většina orgánů trávicí soustavy (vnitřní orgány). Od hrudní dutiny je oddělena bránicí, plynule pak přechází v dutinu pánevní.

• Latinsky: Cavum oris
• skloňovaný název organ: dutinou ústní
• skloňovaný název 2: dutinu ústní

Dutina ústní je vstupní branou pro potravu, její části se podílejí na příjmu potravy a jeho mechanické úpravě, tedy na rozmělnění a smíchání se slinami. Rty zajištují příjem sousta a mají velký význam při tvorbě slov. Tváře napomáhají přidržovat sousto při žvýkání. Měkké patro uzavírá při polykání nosohltan a při dýchání dutinu ústní. Patrová mandle patří mezi důležité lymfatické orgány, podílí se na imunologické bariéře těla. Jazyk se svými chuťovými pohárky vnímá 4 základní chutě, napomáhá společně se zuby k mechanické úpravě, rozmělnění stravy. Slinné žlázy produkují sliny obsahující vodu, ptyalin a mucin. Napomáhají k rozkládání škrobů, spojují potravu a zajišťují vazkost slin. Dále čistí zuby a remineralizují sklovinu. 

Ústní dutina (cavum oris) je první část trávicí soustavy. Je ohraničena patrem, rty a tvářemi. Dále ji tvoří jazyk, zuby a slinné žlázy. Prostor mezi zuby, tvářemi a rty se označuje jako předsíň dutiny ústní. 

Vnější části dutiny ústní tvoří tváře (buccae) a rty (labia). Skladbu mají v podstatě stejnou, podkladem jsou příčně pruhované mimické a žvýkací svaly, podkožní tukové vazivo a sliznice vystýlající ústní dutinu. 

Patro odděluje dutinu ústní od dutiny nosní. Tvrdé patro (palatum durum) v přední části je vyztuženo kostěnným patrem, sliznice je nepohyblivá, jelikož srůstá s okosticí. Ve sliznici jsou drobné slinné žlázky (glandulae palatinae). Měkké patro (palatum molle) je pohyblivé, nachází se v zadní části patra a navazuje plynule na patro tvrdé. Je pokryto sliznicí s chuťovými pohárky, na zadním okraji je čípek, který brání vniknutí potravy do dýchacích cest. Po stranách ve slizniční řase je patrová mandle (tonsilla palatina), podlouhlý útvar s nervovým povrchem. 

Jazyk (lingua) vyplňuje téměř celou dutinu ústní, na svém povrchu má chuťové pohárky, díky kterým vnímáme chuť jídla. 

Slinné žlázy (glandulae salivarie) vylučují sliny. Jsou tři velké párové žlázy, příušní, podčelistní a podjazyková žláza. Kromě nich se v dutině ústní nacházejí další menší nepárové žlázy, uložené v podslizničním vazivu. 

Zuby (dentes) jsou v dutině ústní nezbytnou součástí ke zpracování stravy. Jsou tvarově rozličné. Mléčný chrup má 20 zubů, trvalý chrup 28–32 zubů. 

• Latinsky: iecur
• skloňovaný název organ: játry
• skloňovaný název 2: játra

Játra jsou největší žlázou těla a největším vnitřním orgánem vůbec. Váží kolem 1,5 kg a v klidu jimi protéká každou minutu 1,5 litru krve, což představuje 25 procent minutového srdečního výdeje. Ve srovnání s ostatními orgány jsou játra jedinečná tím, že jsou napojena na dva krevní oběhy současně. Vede k nim jednak přívodní tepna velkého oběhu - tedy jaterní tepna odstupující z aorty - jednak přívodní žíla z břišní oblasti - tedy žíla portální čili vrátnicová. Portální žilou přitéká do jater krev ze střev, sleziny a slinivky břišní, obsahující látky získané trávením a resorpcí z potravy. Portální žíla se v játrech větví na jemné žilky, kolem nichž jsou sloupcovitě uspořádány jaterní buňky, jichž je asi 250 miliard.

Jazyk (lingua) je velmi pohyblivý a citlivý orgán. Je tvořen příčně pruhovanými svaly, jeho povrch je pokryt sliznicí, která tvoří různé typy jazykových bradavek (papil), které zvětšují povrch sliznice. Kolem některých jsou uložené chuťové pohárky sloužící k vnímání chuti přijímané potravy. Zadní část jazyka se připojuje k jazylce. Často se uvádí, že je nejsilnějším svalem těla, i když je složen z vícero svalů. 

Jazyk se skládá z kořene (radix linguae), který se nachází u hltanu, hlavní částí je tělo (corpus linguae), které se opírá o patro a pohyblivou částí je hrot jazyka (apex linguae). 

Jazyk má tři hlavní funkce:

Tvorba sousta, obalení slinami při rozmělňování a posunu potravy a následné vtlačení do hltanu. Po posunu dochází k podráždění stěny hltanu a vyvolání polykacího reflexu.
Jazyk je orgán chuti a má na starost vnímání chuti přijímané potravy pomocí chuťových pohárků. Chuťové buňky vnímají 4 základní chutě: sladkou na špičce jazyka, slanou na krajích, hořkou uprostřed v zadní části jazyka a kyselou na krajích jazyka v jeho střední části. Chuťové podněty jsou velmi důležité pro reflexní vyměšování slin a žaludeční šťávy a tím k zajištění správného trávení.
Jazyk je součástí mluvidel, je nezbytný pro tvorbu řeči, jednotlivých hlásek. Umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků.

• Latinsky: intestinum rectum
• skloňovaný název organ: konečníkem
• skloňovaný název 2: konečník

Konečník je poslední část trávicí trubice, zakončená řitním otvorem, jímž se vyměšují nestrávené zbytky potravy ven z organismu. Konečník navazuje na sestupný tračník tlustého střeva.

• skloňovaný název organ: slinými žlázami
• skloňovaný název 2: slinné žlázy

Slinné žlázy vylučují sliny, které zvhčují sliznici dutiny ústní, omývají zuby (omezují tak tvorbu zubního kazu) a pro svou vazkost usnadňují polykání potravy. Slinné žlázy rozdělujeme na drobné (předsíň dutiny ústní) a velké.

Velké slinné žlázy
Žláza příušní - vyúsťuje ve výši korunky druhé horní stoličky
Žláza podčelistní
Žláza podjazyková

Sliny

Bezbarvá, průhledná tekutina, pH 7. Denně se jí vyloučí 1 - 1,5 litru.

Skládají se z 99 % vody a 1 % organických a anorganických látek. Organické látky zastupuje enzym ptyalin, který napomáhá štěpení cukrů, mucin, který dodává vazkost. Alfa amyláza zahajuje štěpení škrobů a lysozym má dezinfekční účinky.
Anorganické látky tvoří soli vápníku, draslíku, sodíku, chloridů a bikarbonátu. Podílejí se na tvorbě zubního kamene.

Sekrece slin začíná na základě nepodmíněného reflexu, při každém styku s potravou, ale i podmíněného reflexu, na základě pouhých představ o jídle.

Sliny udržují sliznici stále vlhkou, čistí zuby i dutinu ústní od zbytků potravy a zlepšují zpracování a polykání potravy. Sliny nám umožňují i lépe komunikovat a chrání sliznici před infekcí.

• Latinsky: Intestinum tenue
• skloňovaný název organ: tenkým střevem
• skloňovaný název 2: tenké střevo

Tenké střevo je část trávicí trubice mezi žaludkem a tlustým střevem, kde dochází ke konečné fázi trávení a ke vstřebávání většiny živin. V typickém případě je velmi dlouhé, ale v průměru užší (tenčí), než střevo tlusté. Povrch tenkého střeva je pokryt klky - miniaturními výběžky, které umožňují zvětšení vnitřního povrchu a usnadňují tak vstřebávání.

Tenké střevo člověka je asi 3-5 metrů dlouhé a 3-3,5 cm široké. Má plochu až 300 m2 Pro srovnání - tenisové hřiště pro čtyřhru má 260 m2.

• Latinsky: intestinum crassum
• skloňovaný název organ: tlustým střevem
• skloňovaný název 2: tlusté střevo

Na počátku tlustého střeva do něj ústí kyčelník tenkého střeva. Tenké střevo ale neústí přímo na začátek tlustého střeva, ale o několik centimetrů výše. Oddíl tlustého střeva níže od ostium oleocaecale (vyústění kyčelníku do slepého střeva) se označuje jako slepé střevo, z nějž vybíhá červovitý výběžek slepého střeva (apendix). Slouží jako imunitní orgán: obsahuje tak velké nakupení lymfatických uzlíků, že ho někteří autoři přezdívají tonsila abdominalis (břišní mandle). Přesto jeho přítomnost není u člověka zásadní: k chirurgickému odstranění (apendektomie) dochází relativně často při jeho zánětu (tzv. apendicitida) a jeho nepřítomnost nezanechává závažné důsledky.

Trávící soustava člověka je tvořena orgány podílející se na příjmu, zpracování, vstřebávání a vylučování potravy. Má přímý kontakt s vnějším prostředím. Je tvořen dvěma typy orgánů:

1. Trávicí trubice začíná dutinou ústní, dále pokračuje hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo a je ukončena konečníkem.
2. Žlázy připojené k trávicí trubici, kterými jsou slinné žlázy, slinivka břišní a játra.

Trávicí trubice je rozdělena na horní a dolní část.

1. Orgány horního trávicího traktu leží v hlavové, krční a hrudní části trupu: dutina ústní, jazyk, zuby, slinné žlázy, měkké patro, hltan a jícen.
2. Orgány dolního trávicího traktu leží v dutině břišní a pánvi: žaludek, tenké střevo, tlusté střevo. 

Stěna trávicí trubice se skládá ze 4 vrstev, které jsou podél celé trubice téměř shodné, jen si v některých částech přizpůsobují svoji tloušťku:

1. Sliznice (mukóza) vystýlá vnitřní povrch. V dutině ústní je hladká, v žaludku a tlustém střevě je složena do řas, v tenkém střevě vybíhá do výběžků, klků (villi). Od dutiny ústní po žaludek je pokryta dlaždicovým epitelem, ostatní části vystýlá válcovitý epitel. 
2. Podslizniční vazivo (submukóza) připevňuje sliznici ke svalovině, je vrstvou řídkého vaziva s uzlíky lymfatické tkáně. Působí jako ochranná tkáň, která brání vstupu škodlivin trávicího traktu do krevního oběhu.
3. Svalovina je nejsilnější vrstvou stěny trávicí trubice. Svalovinu tvoří převážně hladké svalstvo, pouze na začátku a na konci (hltan, jícen, část konečníku) je svalovina příčně pruhovaná, ovládaná vůlí. Dvě vrstvy svaloviny (vnitřní kruhová a zevní podélná) umožňují posun stravy a její promísení (peristaltické pohyby). Ve svalovině je uložena autonomní nervová pleteň, inervující hladkou svalovinu střeva.
4. Seróra (peritoneum) je hladká lesklá blána, v některých částech s vazivem, tzv. adventicie.

Hlavní funkce:

Hlavními funkcemi trávicí soustavy je příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, kterému říkáme trávení. Dále vstřebávání jednotlivých látek do organismu, odvádění nestrávených odpadních látek, zbytků a nadbytků z organismu. Trávicí systém umožňuje látkový metabolismus.

Sliznice trávicí trubice upravuje a vstřebává živiny, podslizniční vazivo s lymfatickou tkání je ochráncem před vstupem škodlivin do krve. Svalovina zajišťuje pohybem posun a promíchání potravy. 

Všechny procesy jsou řízeny pomocí hormonů, které se tvoří v trávicím traktu.

• Latinsky: ventriculus
• skloňovaný název organ: žaludkem
• skloňovaný název 2: žaludek

Žaludek je vakovitý, dutý orgán, který je součástí trávicí soustavy a jehož funkcí je mechanický (peristaltika) a chemický (enzymatická úprava) rozklad tráveniny. Dále zpracování, smíšení a promíchání potravy před jejím přesunem do střeva. Lidský žaludek je rozšířená část trávicí trubice, která navazuje na jícen a z druhé strany z něj vychází dvanáctník. Jedná se o svalový vak uložený v dutině břišní pod levou klenbou brániční mezi slezinou a játry. Jeho tvar a velikost se mění v souvislosti s jeho naplněním a polohou těla. Obecně však má tvar zahnutého vaku s levým konvexním a pravým konkávním okrajem (zakřivením) :Hlavní funkcí žaludku je trávení. Protože obsahuje chlorovodík, chrání povrch žaludku alkalický hlen, takže tráví potravu, aniž tráví sám sebe.

• Latinsky: Vesica fellea
• skloňovaný název organ: žlučníkem
• skloňovaný název 2: žlučník

Žlučník má tvar hrušky o délce 10 cm. Žluč vytvořená v játrech se zde hromadí v množství asi 50 ml.

Žluč je žlutohnědá tekutina, která obsahuje vodu, žlučové kyseliny, žlučová barviva, cholesterol, minerální látky, tuk.
Žluč tvořená v jaterních buňkách je z jater odváděna jaterními kanálky a mimojaterními vývody.

Žlučové vývody

Žluč je produkována v játrech, „jaterní žluč“ je ale mnohem méně koncentrovaná. Žlučník odčerpá z „jaterní žluči“ vodu a zbylou koncentrovanou šťávu skladuje.

Ze žlučníku vychází jeho vývod (ductus cysticus), který se po zhruba třech centimetrech spojuje s vývodem jater (ductus hepaticus communis) a dále pokračují jako žlučovod (ductus choledochus).

V konečném úseku se pak žlučovod spojuje s vývodem slinivky břišní a ústí do prvního oddílu tenkého střeva – dvanáctníku (duodena).

Svěrač po dobu zadržení zadržuje odtékající žluč, ta se hromadí a přetéká do žlučníku, kde je skladována. Ve žlučníku se ze žluči vstřebává voda a žluč se tak zahušťuje. Ve žlučových cestách a žlučníku se mohou hromadit usazeniny solí či cholesterolu. Tvoří se z nich kameny, které bývají příčinou zánětu nebo blokují průchodnost žlučových cest.

Funkce žluči
Pomáhá při trávení, soli žlučových cest emulgují tuky
Umožňuje vstřebávání tuků
Působí na zabarvení stolice
Odvádí toxické látky
Umožňuje vstřebávání vitamínů A, D, E, K

• Latinsky: Dentes
• skloňovaný název organ: zuby
• skloňovaný název 2: zuby

Zuby jsou nejtvrdším orgánem lidského těla skládají se z korunky, krčku, a kořenu. Jsou uloženy, zavěšeny v alveolárních jamkách, v zubním lůžku, horní a dolní čelisti. Jejich výživu zajišťují cévy a nervová vlákna trojklanného nervu.

Stavba zubu
Sklovina - email, krycí bělavá vrstva a nejtvrdší hmota obsahující 98 % minerálních látek.

Tmel - kryje povrch kořene a má stavbu kosti

Zubovina - základní hmota, která je citlivá na vnější podněty, tlak a teplotu.

Dřeňová dutina - je uvnitř zubu a je vyplněna dření

Zubní dřeň - výplň dřeňové dutiny, do které vstupují kořenovým kanálkem cévy a nervy, důležité pro výživu zubu.

Ozubice - zajišťuje upevnění zubu v dásni krátkými vazivovými vlákny těsně kolem zubu.

Mléčný dočasný chrup má 20 zubů, definitivní chrup má 32 zubů.